14. března 2012

Rychle, avšak ne zběsile

Pro takové dny, jako byl ten dnešní se výborně hodí recept, o který bych se ráda podělila právě teď. Během týdne asi jako většina populace chodím do práce a z práce a jsem ráda, když mám pak volno a můžu jen tupě zírat před sebe. Většinou se ale přišinu s kručícím žaludkem, který by si dal něco vydatnějšího než chleba s máslem. A proto....

Dnes jsou na jídelníčku: Spaghetti aglio olio



To, co vidíte na fotce je už lehce upravený základní pokrm. Recept mě naučil (i když na dvakrát) můj kamarád Adam. Od té doby, co jsem zvládla nepřipálit česnek, je to však taková moje kuchařská jistota. Musím se přiznat, že ačkoli jsem se už několikrát pokoušela si je dát i v restauraci, vždy zvítězila chuť zkusit radši něco jiného, co doma tak snadno neuvařím. Porovnání s jinými tedy plně postrádám. 

Na tuto rychlovku budete potřebovat:
  • špagety
  • česnek - já už jsem schopná si i do jedné porce dát půl hlavičky jak mi chutná
  • olivový olej
  • bazalka
  • parmazán - fandím Gran Moravii, takže jiný nekupuju
  • feferonka - většinou dávám mleté chilli
Množství surovin je u tohoto receptu výhradně na kuchaři. Každý má jiné chutě a hlavně jsem nikdy nic moc neodměřovala a dávám vše od oka, takže v tomhle radit nebudu.

Na plotnu si dám hrnec s trochou vody, nechám ohřívat a do varné konvice vedle naliju co se do ní vejde. Když se rychlovarka vypne, hrnec už začíná lehce bublat. Tenhle trik určitě taky používáte, ale musela jsem ho zmínit, abych dosáhla toho "rychle" v receptu. Doba vaření špaget je totiž "slow" krok této reakce (chemici mi rozumí).

Česnek si oloupu a po rozmáčknutí nasekám na jemné plátky - vzniknou tak tedy spíš kousky. Když mám všechen připravený, hodím ho na pánev a zaliju studeným olivovým olejem. Tenhle krok je docela zásadní a právě proto mi postup musel být vysvětlován na dvakrát. Pokud si totiž ohřejete olej na pánvi, jak jste zvyklí na jiné osmahování, dosáhnete pouze zuhelnatělého hnusného čehosi. Olejem přelitý může zůstat nějakou dobu aniž by nepříjemně zhnědnul - v řádech minut! Když už je čas, dáme pánev na středně rozpálenou plotýnku a postupně necháme česnek změknout a lehce zezlátnout. POZOR! Jak se začne smažit zlátne až nepříjemně rychle. 

Pokud máte čerstvou bazalku, tak jí nasekanou dejte na chvíli k česneku - pouze na okamžíček! Já osobně mám s čerstvou bazalkou už poměrně dlouhou historii. Napřed jsem si myslela, že si prostě koupím květináč v nějakém supermarketu a bude krásná, živá a trvanlivá. Místo toho vydržela vždycky tak dva dny. Pak jsem získala informaci, že tu supermarketovou použít jde, ale ihned po přinesení z obchodu se musí přesadit do nové hlíny. Protože jsem u zdroje kvalitního substrátu, nemohla jsem odolat a nezkusit to. Můj druhý zahrádkářský pokus spásly mšice, kterým obzvláště chutnaly nové a rychle rostoucí výhonky. Letos mám v plánu dát všemu ještě jednu šanci a přesazenou kytku dát co nejdále od okna, aby na ní ty krvelačné (nebo spíš mízylačné) mrchy nemohly.

Zpět k pánvi. V tuto chvíli mám už buď slité špagety nebo dám česnek pryč ze zdroje tepla a počkám až slité budou. Těstoviny vyklopím z cedníku na pánev k česneku a promíchám. Pokud máte bazalku sušenou, je lepší jí přidat až teď. Přidám chilli - historku o feferonkách v květináči už slyšet opravdu nechcete - a dopromíchám.

Hotový pokrm posypu dostatečným množstvím Moravie a konzumuji. To, co je vidět na obrázku není dostatečné množství, ale moje lenost strouhat.

Změnu receptu nejčastěji dělám tak, že si k česneku, když je hotový dám pokrájená sušená rajčata, což na fotce vidět je.

Dobrou chuť.


8. března 2012

Snídaně šampiónů po mém

Protože jsem dneska rozjetá, rozhodla jsem se přidat ještě převážně snídaňový pokrm. Pokud jste však lidé volnějších mravů jako já, jste schopni je dělat i k večeři po dlouhém dni v práci a jíst je přímo z pánve s loužičkou sirupu pro namáčení.

Dnes jsou na jídelníčku: Americké pancakes



Opět nevím, odkud jsem recept vzala. Tentokrát jsem už ani nebyla schopná zdroj dohledat. Podělím se tedy s vámi o můj nejčastější způsob teoretické přípravy před vlastním provedením nových pokusů. Většinou jako první zadám hledaný název do Googlu a po vyklikání několika receptů ještě zapátrám u mých oblíbených bloggerů. Nalezené recepty mezi sebou i s triky a záludnostmi provedení porovnám a nakonec si, majíc to všechno v hlavě, udělám svůj "zprůměrovaný postup". Pravděpodobně si řeknete, že takhle to dělá většina lidí, kteří se pokoušejí o něco poprvé. Chtěla jsem však demonstrovat nepřítomnost zdroje u některých mých receptů aniž bych tyto nápady vydávala za své. Konec tlachání, jde se na to...



Těsto je připravené v cuku letu:

  • 2 hrnky hladké mouky (250 ml)
  • 1 prášek do pečiva
  • 3 lžíce cukru
  • 1/2 lžičky soli
  • 1 a 1/2 hrnku mléka (odhadem)
  • 2 lžíce rozpuštěného másla


Veškeré suché suroviny jsem smíchala v míse, přidala máslo a trochu mléka. Ručním šlehačem jsem připravila hustší kaši a šlehala, dokud nevypadala hladce. Pokud by se přidalo všechno mléko naráz, tak by mohly vzniknout hrudky. Nakonec přidáme tolik mléka, aby těsto bylo možné lít na pánev naběračkou, ale zároveň se příliš nerozteklo do stran než začne držet pohromadě díky opečení.

U klasických palačinech používám k omaštění pánve kuchyňskou utěrku lehce namočenou v oleji, ale tady se mi to neosvědčilo. Pokud jste mlsní je možné pancakes připravovat na přepuštěném másle (viz můj první příspěvek u přípravy hub), ale já většinou zůstanu u oleje. Naběračkou naléváme z těsta pěkná kolečka nebo pěkné oválky nebo jakékoli jiné pěkné tvary, co se zrovna povedou. Tyto během pomalého smažení  vlivem "prdopeče" vyskočí a vypadají pak, jak mají. O tenkou francouzskou crepe tady nejde.Nižší stupeň na sporáku alespoň trochu zabrání připálení, které vzniká poměrně rychle po akurátní propečenosti - alespoň u mě když se chvílemi zahledím a zamyslím.

Když se smažením skončíme, vyrovnáme si je do tak vysokého komínku, na jaký se cítíme a polijeme javorovým sirupem. Já mám moc ráda banány, takže si většinou ještě přidám několik koleček. Sirup je možné koupit v některých větších supermarketech v cizokrajné sekci, ale je možné, že jen přeplatíte glukosový sirup s pěknou americkou nálepkou. Oni si totiž sami domorodci domů kupují hnusy. Můj sirup je z DM drogerie a píšou na něm něco jako bio a bla bla bla. Pro mě je důležité pouze to, že je vynikající a opravdu javorový.

5. března 2012

To jsme si krásně zavařili ...

Na víkend jsem se náramně těšila. Dámská jízda mě zabavila už asi tak od pondělí, kdy jsem začala rozmýšlet konkrétní recepty a sepisovat seznam surovin na nákup. Na naše holčičí party ve stylu "all you can eat" je takovým ideálním startem pro začátek blogování.
Původní myšlenka byla, že můj první příspěvek bude zahrnovat všechno, co jsem vařila a pekla. Nakonec budu postupně přidávat jednotlivé recepty, abych moc nepřepálila start.

Dnes je na jídelníčku: Coq au vin


Vařila jsem podle kuchařky od Julie Child. Nebudu předstírat, jak jí znám dlouho a lépe než ostatní. Asi jako většina populace jsem napřed viděla úžasný film Julie and Julia s Meryl Streep. O koupi knihy jsem ale vůbec nepřemýšlela a letos si na mě počkala pod vánočním stromečkem. Už dřív jsem zkoušela Boeuf Bourguignon, na který jsem se připravovala i vizuálně zde. Ta paní má prostě dokonalý a téměř herecký projev a hlavně motto: "Když se vám to nepovede tak se tvařte jako že nic - v kuchyni vás nikdo nevidí" je zkrátka dokonalé.

Moje verze kuchařky, dostupná v ČR


V kuchařce je recept psaný i s potřebnými surovinami v krocích, což mi bylo při vaření vždycky příjemné, tak podobný koncept použiju i tady. U mě došlo k několika úpravám oproti originálu.

Kohoutka v našem "velkoměstě" neseženu a tak jsem se už v úterý byla projít po místních masnách s dotazem na čerstvá kuřata. Ve zkratce: TRAGÉDIE. Jedni neměli, druzí nevěděli a já nakonec skončila v Tescu. Masový problém řeším už nějakou chvíli a ono ne a ne a ne. Gurmánům se omlouvám, ale nechtěla jsem mlžit.

Kuře jsem rozporcovala na menší části (horní/dolní stehno, prsa napůl), omyla a osušila (aby to hnědlo, jak píše Julia). Do hrnce jsem nalila olej a zprudka jsem maso osmahla. Osolila jsem ho a opepřila a pod pokličkou nechala dusit cca 10 minut.

Asi tak do poloviny výšky masa jsem přilila červené víno (Cabernet Sauvignon na doporučení paní ve vinotéce) a kuřecí vývar (aby bylo maso ve výsledku lehce potopené). Pro dochucení jsem přidala vrchovatou lžíci rajského protlaku, 2 prolisované stroužky česneku, několik bobkových listů a trochu tymiánu.

Na plotně jsem přivedla obsah k lehkému varu. Na hodiny jsem se jak je u mě zvykem nepodívala, takže nejsem schopná říci, jak dlouho se maso dusilo. Odhadem po 1 hodině bylo kuřátko měkké na pohodlné píchnutí vidličkou.

Mezitím mi moje asistentka (sestra) připravila žampiony osmahlé na přepuštěném másle. Jak se přepouštění dělá si můžete přečíst tady. Já prakticky jen máslo rozpustím, seberu pěnu a dekantuju obsah do hrníčku bez spodního kalu. Pak máte téměř čistý tuk bez zbytků mléčných bílkovin, který nezačne ihned páchnout spáleninou a na chuť je to pořád lahoda. Přebytek je možné i uschovat po vychladnutí do lednice, kde nějakou dobu vydrží. U nás vydrželo ani ne 2 dny, kdy se můj milovaný rozhodl, že je to něco divného a nejspíš i zkaženého a milé máslo vyhodil. Na pánev s rozpáleným máslem se dají oloupané žampiony, které se nechají ve větších kusech. My jsme nechali vcelku a přesto byly pěkně změklé a voňavé.

Do receptu patří ještě cibulky, které se mi nepovedlo sehnat. Abych si ty maličké nemusela vyrábět z velkých, tak jsem je pro teď vynechala. Už jsem loupání vrstev totiž absolvovala u zmíněného hovězího. Počkám až mi rodiče vypěstují takové, které budou akorát do pusy.

Zpět k masu ... Obsah hrnce jsem přelila přes cedník do kastrolu a vyndala bobkové listy. Omáčku jsem tak mohla úplně jednoduše dochutit a zahustit aniž by se mi do míchání cokoli pletlo. Na vrchu omáčky plavalo poměrně hodně tuku (asi bylo to kuře špekaté), který Julia doporučuje u všech receptů sundat lžící. Na zahuštění jsem použila beurre manié, což je máslo smíchané s moukou v poměru 1:1. Oproti jíšce mi to sice připadá takové divné. Nějak jsem si nedokázala představit, že by ta syrová mouka nedodala nepříjemnou pachuť, ale fakt se to jen musí pořádně zavařit. Je pravda, že maminčina svíčková se taky zaváří, moukou rozšlehanou ve smetaně. Lehce jsem omáčku ještě dopepřila a přidala asi tak čajovou lžičku cukru, který výsledku hodně pomohl.

Do umytého hrnce jsem nandala maso, žampiony a celé jsem to přelila dochucenou omáčkou a znovu prohřála. 

Během půl hodinky jsem připravila ještě přílohu: Americké biscuits. Sice jsem tím nedodržela celofrancouzský koncept, ale já je prostě k omáčkám miluju.

Suroviny na biscuits:
  • 325 g hladké mouky
  • 1 prášek do pečiva
  • 1/2 lžičky soli
  • 15 g cukru
  • 1/2 hrnku studeného másla na kostky
  • 1/2 hrnku mléka
  • 1 vejce
Všechno suché smícháme s máslem a prohněteme jako žmolenku. Necháme toho ještě když jsou patrné kousky másla a přidáme mléko a vejce. Vzniklé těsto lehce propracujeme aby se spojilo a rozplácneme rukama do placky asi tak 2 cm tlusté. Já panákem z IKEA, ostatní vykrajovátkem vykrajujeme kolečka, která dáváme na plech. Potřeme buď rozšlehaným vejcem nebo mlékem a pečeme při 200 °C cca 15 minut. Já prostě po 15 minutách jeden rozlomím a vidím, jestli jsou už dobré. Výsledek by měl být vláčný. Vrchní a spodní půlka bobečku by měla jít snadno oddělit.


Výsledek mi přišel vynikající i přes ne zcela dokonalou vstupní surovinu a strávníci (tedy vlastně strávnice) si pomlaskávali/y.

Na závěr si neodpustím parou zamlžené foto před zahájením blogu vařeného Boeuf bourguignon.