21. prosince 2012

Jedlé dary

Chvíli jsem zvažovala, jestli mám tenhle příspěvek zveřejnit hned. Nakonec to tak udělám, protože mezi vámi může být někdo, kdo potřebuje ještě do Ježíška rychle vyrobit univerzální dárek. Chci se s vámi podělit o dva jedlé dárky, které jsem převzala z Apetitu, protože jsou vskutku geniální. Oba dva jsem připravovala dneska a mám v plánu jimi obdarovat moji početnou rodinu. Předpokládám, že se tady na blogu nikdo z nich do 25. prosince neukáže, ale i kdyby, tvařte se překvapeně!

Dnes jsou na jídelníčku: Vánoční muffiny a Karamelový likér

Všechny pečení-schopné hodlám podarovat domácím premixem na muffiny. Sušenky, o kterých jsem psala zde, byly zavrženy pro nízký user-friendly faktor. Muffinky jsem sice netestovala, ale předpokládám, že budou podstatně lepší. Příprava z premixu je totiž úplně stejná, jako jedna z metod standardní přípravy muffinů.


Na 1 dárkovou sklenici o objemu 1 litr na 12 muffinů budete potřebovat:
  • 300 g hladké mouky
  • 2 lžičky kypřícího prášku
  • 1 lžička skořice
  • 100 g třtinového cukru
  • 100 g posekaných lískových oříšků
  • 80 g brusinek
  • 15 g slunečnicových semínek
  • 40 g čokoládových čoček
Mouku jsem smíchala s kypřícím práškem a skořicí a nasypala na dno sklenice. Všechny ostatní suroviny jsem navrstvila na mouku a na sklenici připevnila následující návod na přípravu.

Rozšlehejte 2 vejce, přilijte 300 ml mléka a 100 g rozpuštěného másla. Přidejte sypkou směs a umíchejte těsto. Lepšího výsledku dosáhnete, pokud se nebudete snažit míchat až do hladké konzistence. Rozdělte do košíčky vyloženého nebo vymazaného plechu na 12 muffinů a pečte na 180 °C cca 20 minut do suché špejle.

Výsledný vzhled sklenice mě potěšil. Když jsem trochu udusala mouku, všechno se tam pěkně vešlo, ale při převozu se to nepomíchá. 

Dědečkovi jsem se nechtěla nijak pomstít tím, že mu dám instantní směs na pečení. Hodlám ho tedy potěšit něčím tlamolepivým s obsahem alkoholu.


Na 1 litr karamelového likéru + na ochutnávání budete potřebovat:
  • 1 plechovku zkaramelizovaného Salka
  • 1-2 lžíce silné kávy
  • 1 lžičku vanilkového extraktu
  • 400 ml brandy
  • 500 ml šlehačky
Salko buď můžete zkaramelizovat sami doma, nebo už koupit hotové. V porovnání s dvouhodinovým varem plechovky ponořené ve vodě, bych raději volila o několik korun dražší nákup Salka-karamel.

Nahřáté karamelové Salko jsem v míse promíchala  kávou a vanilkou, abych získala pastovitou strukturu. Postupně jsem přimíchávala brandy a nakonec přidala dvě krabičky tučné smetany. Výsledkem bylo něco jako Bailey´s, ale s pocitem dobře odvedené práce.

Doufám, že jsem vám dala dobré tipy, stejně tak jako mně dali v Apetitu a obdarovaní budou mít radost.

PS Sklenice i lahev jsou z IKEA, kdyby náhodou někdo nevěděl.

2. prosince 2012

Oranžová sluníčka

Abych trochu dohnala drobné zanedbávání blogu z posledního a pravděpodobně i následujícího týdne, přidám dnes ještě jeden rychlý recept, který na své zveřejnění už nějakou dobu čeká.

Dnes jsou na jídelníčku: Mrkvové placičky


Recept jsem našla v jednom z loňských Apetitů a myslím, že byl z nějaké redakcí testované bezmasé kuchařky. V podstatě jsou to mrkvové bramboráčky, ale za zmínku určitě stojí.

Na drobonou svačinu pro dva budete potřebovat:
  • 250 g mrkve
  • 2 jarní cibulky
  • 1 stroužek česneku
  • 2 lžíce mouky
  • 1 vejce
  • sůl, pepř, tymián
  • olivový olej
Mrkev jsem nastrouhala na jemném struhadle. Cibulku jsem pokrájela na tenká kolečka a česnek utřela s trochou soli. Všechno jsem smíchala dohromady.

Rozpálila jsem si pánev s trochou olivového oleje a lžící na ní kladla bobky těsta, které jsem následně rozprostřela do tenčí vrstvy, aby se dobře prosmažily. Po otočce a dosmažení byly úplně nejlepší i když bylo celkem OK jíst je i studené. Myslím, že si je v budoucnu ještě určitě udělám, protože to byla oproti bramborákům docela milá změna.

10. října 2012

Recept pro velmi zaměstnané lidi


Kdykoli jdu nakupovat potraviny, jsem opakovaně vytáčená množstvím nejrůznějších náhražek, které se používají pro zlevnění výrobků. I u oblíbených a vyzkoušených značek neustále čtu složení a čekám na podraz od výrobce. Se stejným přístupem přistupuju k vaření a snažím se maximálně dodržovat kvalitu a originalitu surovin. Tento výrok má v některých případech drobné trhlinky a s jednou z nich vás chci dneska seznámit.

Dnes je na jídelníčku: Tiramísa


Záměrně jsem oblíbený italský dezert přejmenovala, aby náhodou nedošlo k mýlce. Moje varianta totiž nemá s autentickým Tiramisu nic moc společného krom systému skládání do misek. Recept, o který se chci rozdělit, jsem získala asi tak ve 13 letech od mojí sestřenice a dost možná to byl vůbec první dezert, který jsem sama připravovala. I v dospělosti u něj zůstávám, protože mi klasické Tiramisu nechutná. Mám pro to hned 3 důvody; nesnáším pachuť mascarpone, nemám ráda kávové příchutě a z nacucaných cukrářských piškotů se mi protáčí i palce u nohou.

Na misku o velikosti papíru A5 budete potřebovat:
  • 1 balení pomazánkového másla (bez příchuti)
  • 1 kelímek zakysané smetany
  • 1 kelímek hotového vanilkového pudinku
  • 1 vanilkový cukr
  • 1 velké balení dětských piškotů Opavia
  • 1 lžíce kakaa
  • 1 lžíce cukru
  • ½ hrnku mléka
  • Kakao na posypání
V misce jsem vyšlehala směs pomazánkového másla, zakysané smetany, pudinku a vanilkového cukru do hladka. 

Do hrnečku vhodného do mikrovlnky jsem dala lžíci kakaa a lžíci cukru. Dobře jsem oboje smíchala, aby se kakao nabalilo na cukr. Přilila jsem mléko a nechala jsem v mikrovlnce hodně ohřát – pozor má to tendenci utíkat. Důkladně jsem kakao rozmíchala, abych měla opravdu hutnou čokoládovou kapalinu. 

Tady si dovolím drobnou vsuvku. Pokud někdo říká, že si dělá Granko, aby nemusel kakao vařit na plotně, tak to říká zbytečně. Když si husté kakao, které připravuju na Tiramísu doředíte do celého hrnku, dostanete mnohem lepší a kvalitnější nápoj. Stačí pak jen v mikrovlnce dohřát na požadovanou teplotu.

Do misky jsem vyskládala vrstvu dětských piškotů. Pokapala je kakaem a převrstvila krémem. Pokračovala jsem další vrstvou piškotů atd atd. Na vrchu jsem nechala vrstvu krému, kterou jsem posypala ještě vrsvičkou kakaa a nechala celý výtvor vychladit v lednici. Optimální je připravovat Tiramísu den předem, jako se to ostatně dělá u většiny vrstvených dezertů.

Doufám, že nebudete nad mým receptem ohrnovat nos a nejdříve ho vyzkoušíte. Fotka, kterou jsem přiložila k tomuto příspěvku, není příliš zdařilá ani estetická, protože byla vyfocena mimo domov a nedělala jsem tudíž jednoporcovky.  Jestli máte doma nějaké pěkné skleničky tak akorát pro jednoho, určitě bude stát za to, připravit každému porci zvlášť a nesnažit se o krájení.

17. září 2012

Prohibiční

Jak si jistě každý občan naší drahé republiky všiml, nastala nám prohibice. Já tady ale nejsem od toho, abych situaci kriticky hodnotila a vtipně glosovala. Raději jsem tedy sáhla do našich domácích zásob a s heslem "methanol také hoří" jsem se pustila do následujícího dezertu.

Dnes jsou na jídelníčku: Flambované palačinky neboli Crêpes suzette flambées


Prvně jsem palačinky v plamenech připravovala loni na Silvestra, který jsme strávili v jedné škole vaření. Příprava zahrnující zapálení jídla mě tak nadchla, že jsem tenhle recept adoptovala a čas od času nemohu jinak než flambovat.

Na dezert pro 2 budete potřebovat:
  • 1 vejce
  • 100 g mouky (hladká nebo polohrubá)
  • mléko
  • 1/2 lžičky skořice
  • olej
  • 2 větší pomeranče
  • moučkový cukr
  • máslo
  • rum nebo něco obdobně silného
  • sirky
Ze čtvrtky pomeranče jsem ostrouhala kůru a připravila jí do misky na těsto. Z obou pomerančů jsem následně vymačkala na robotu šťávu a přelila do džbánku. Získala jsem cca 250 ml džusu.

Z vejce, mouky, skořice, pomerančové kůry a mléka trochu zředěného s vodou jsem připravila těsto. Konzistenci si musí odzkoušet každý sám, aby mu nevznikaly palačinky příliš tlusté. Proti hrudkám doporučuju smíchat všechny suché suroviny a postupně přidávat mléko s vodou tak, že těsto projde fází tužšího bláta a až pak je doředěno do požadované konzistence. 

Nechala jsem si rozpálit pánvičku a na talířek nalila trochu oleje. Kuchyňskou utěrku jsem poskládala na několik vrstev, namočila jí do oleje a lehce omastila pánvičku. Takhle budete schopní udělat palačinky na minimu tuku a dobře se vám budou rozlévat po pánvičce. Na pánev jsem sběračkou nalévala  těsto a současným krouživým pohybem pánve jsem vytvořila něco podobající se kruhu. Komu se to nedaří, ztlumí plamen, aby těsto tak rychle netuhlo. Postupně jsem takto osmažila veškeré palačinky. Těsto mi vyšlo na 7 středních palačinek. Kdybych se snažila víc, mohla jsem mít pro každého 4.

Hotové palačinky jsem přeskládala na čtvrtku (viz fotka) a 4 položila do pánve s trochou másla. Když se ohřály z jedné strany, otočila jsem je a posypala moučkovým cukrem. Po chvíli jsem je otočila zase cukrem dolů, aby mohl trochu zkaramelizovat. Přilila jsem trochu pomerančové šťávy, nechala chvíli probublat, přidala šplouch rumu a zapálila. Pozor na obočí, ofinu a další chlupy, o které byste neradi přišli! Když alkohol vyhořel, stačilo už jen servírovat.

Palačinky ohřejeme s máslem ...

... pocukrujeme ...

... zalijeme džusem a rumem .... a zapálíme (plamen bohužel není vyfotitelný)
 Na tomto místě bych se teď ráda zastavila u zapovězeného alkoholu. Máte dvě možnosti: a) nebudete tenhle recept do konce prohibice zkoušet, b) máte doma nějaký zapálitelný alkohol, kterému můžete věřit - například skoro vypitou lahev. Pokud totiž přidáte do receptu trochu víc džusu, hrozí vám, že alkohol nevyhoří úplně a tzv. se utopí. Kdybyste tedy teoreticky použili jedovatou láhev, máte pořád docela solidní šanci býti slepí nebo mrtví. Vyhrazuji si tedy právo na zproštění viny, pokud byste měli po vyzkoušení receptu z mého blogu jakýkoli zdravotní problém.

Nechci končit nijak tragicky, takže pyromanům zdar!

13. září 2012

Karamela

Občas chodím nakupovat do Alberta jenom proto, že je začátek měsíce a vyšel zrovna jejich časopis "Albert v kuchyni". Kdo jste na tom stejně jako já, určitě víte, že je opravdu o co stát a paní Pecháčkové se velice dobře daří jej vést. Zmiňuju se tady o tom všem proto, že jsem se od čtení receptů v tomto periodiku přesunula ke skutečnému vaření - tedy zatím jen pečení, ale i to se počítá!

Dnes je na jídelníčku: Karamelový dort s banány


Recept je z výtisku, který vyšel tento měsíc, takže pokud budete dost rychlí, třeba na vás ještě nějaký ten časopis zbyl a můžete se podívat i na originál. Pokud už nebude papírový, můžete nahlédnout zde.

Na formu o průměru 26 cm budete potřebovat:
  • 1 plechovku Salka
  • trochu smetany nebo mléka
  • 300 g (6 balíčků) zelených Bebe Dobré ráno
  • 75 g másla
  • 3 banány
  • 250 ml šlehačky
  • 1 lžíce cukru
  • 2 kostičky čokolády
Na začátku pečení si můžete vybrat ze dvou variant. Salko buď můžete nechat vařit v zavřené plechovce ve vodní lázni cca 2,5 hodiny, nebo si už rovnou koupíte zkaramelizovanou plechovku. Myslím, že ze strany Tatry byl velmi dobrý nápad s tímto výrobkem vyrazit na trh a ušetřit tak pekařům čas i energii.

Troubu jsem předehřála na 180 °C.
 
Sušenky jsem rozdrtila v mixéru, nasypala do misky, přelila rozpuštěným máslem a promíchala. Dno rozevírací formy jsem vyložila pečícím papírem - jako když dělám cheesecake. Sušenkovou drť jsem do formy důkladně namačkala lžící tak, abych získala misku, do které půjde dát náplň. Trochu jsem to přehnala s okraji, takže mi náplň nakonec vyšla kus pod vršek korpusu. Když už bylo vše dokonale vyhlazené a vymačkané dala jsem i s formou péct na cca 15 minut.

V originálním receptu píšou, že se má korpus po vychladnutí vyndat z formy, ale ještě se mi nechtělo riskovat, že mi praskne, tak jsem dort nejdřív naplnila.

Plechovku Salka jsem vydlabala do misky, žředila smetanou tak, aby bylo možné jím korpus naplnit. Pozor! Na servírování to bude tak tuhé, jak si to uděláte. V receptu psali, že se karamel promíchá a nalije na korpus - zkrátka co je psáno, není vždy dáno, lít to opravdu nejde. Na povrch jsem vyskládala na kolečka nakrájené banány. Dort jsem zabalila a dala do lednice.

Před servírováním jsem za konstantního modlení odendala boky z formy, vyšlehala šlehačku s troškou cukru a převrstvila jsem jí celý vršek. Jak jsem psala už dříve, vysoké okraje mě donutily šlehačkou dort spíš dozaplnit než ozdobit. Navrch jsem nastrouhala kousek čokolády a mohli jsme ochutnávat. Foto rozkrojeného nebylo možné v té rychlosti pořídit - i tak část rodiny brblala něco o šílenství.

Připadá mi, že by tenhle dort byl moc fajn v jednoporcové variantě, ale těžko říct, jestli by se korpus nelámal nebo ho nebylo v poměru k náplni moc. Příště to každopádně zkusím, protože byl chuťově fakt dobrý. Pokud si nedáte půlku, tak ani nebudete moc přeslazení.

12. září 2012

Táhli, táhli, ale nevytáhli.

Dneska jsem chtěla připravit pomazánku z pečeného lilku, o které jsem četla slinysbíhající řeči. Bohužel jsem musela po poměrně dlouhé době zkonstatovat, že jsem vyrobila něco opravdu nejedlého a "pomazánka" se vydala na pochod k popelnici. Kdo to proboha může jíst? Martin svoji večeři zachránil prozíravě tím, že si koupil buřta a já jsem přistoupila k alternativnímu zeleninovému plánu.

Dnes je na jídelníčku: Carpaccio z červené řepy


Když jsme byli na návštěve u mých rodičů, dostala jsem s sebou domů několik bulviček červené řepy. Už ve chvíli, kdy jsem si je brala jsem si dala předsevzetí, že je tentokrát opravdu upeču, a ochutnám to, o čem jsem doposud jen slýchávala. Rovnou vám můžu říci, že mi carpaccio opravdu chutnalo.

Na 1 porci budete potřebovat:
  • 2 červené řepy
  • 1 kostičku Lučiny nebo kozí sýr
  • Rukolu, polníček nebo jiný kouskatý salát
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 lžíce červeného balzamikového octa
  • 1 lžíce vody
  • sůl, pepř
Řepu jsem pekla už včera spolu s pizzou na 200 °C na horkovzduch. Očištěné bulvy jsem zabalila do alobalu a pekla celkem asi 1 hodinu do měkka. Doba pečení silně závisí na velikosti řepy. Pečení po kouscích bych asi nedoporučovala, takže pokud vám je líto elektrického proudu, počkejte si stejně jako já na pečení ještě něčeho dalšího. Hotovou řepu jsem oloupala, nechala vychladnout a zavřela do plastové dózy do druhého dne. Ideální je samozřejmě připravit si z ní něco rovnou, ale to mi časově nevyšlo.

Dnes jsem řepy nakrájela na tenké plátky, pokladla jimi v jedné vrstvě talíř a osolila je. Přidala jsem nadrobenou Lučinu a salát. V misce jsem smíchala olej, ocet, vodu, sůl a pepř. Zálivku jsem vyšlehala metličkou do hladké emulze a pokapala jí připravené carpaccio.

Určitě si tenhle recept ještě mnohokrát zopakuju - a nejen proto, že jsem té řepy včera upekla víc než dost.

2. září 2012

A chcete k nim sklenici mléka?

Abych se s troubou zase pořádně vyblbla, přidala jsem si k mrkvovým cupcakes ještě jednu sladkost. Výmluvu - sobotní návštěvu - jsem už měla.

Dnes jsou na jídelníčku: Chocolate chip (lentilka) cookies


Někdy mívám pocit, že věcí, které bych chtěla zkusit upéct a ješte se tak nestalo, je čím dál tím víc. Zároveň se někdy jedná o úplně základní recepty. To mě nutí se do nich pustit hned, jak nějaký takový nedostatek objevím. Dnes jsem recept nehledala nijak dlouho a rovnou vyzkoušela druhý sušenkový příspěvek u Lucie.

Na 15 obřích sušenek budete potřebovat:
  • 150 g hladké mouky
  • 1/4 lžičky jedlé sody
  • 115 g změklého másla
  • 130 g třtinového cukru
  • špetku soli
  • 1 lžičku vanilkového extraktu
  • 1 vejce
  • 3 balíčky lentilek nebo 100 g čokoládových čoček
Troubu jsem předehřála na 180 °C a dva plechy vyložila  pečícím papírem.

V robotu jsem utřela máslo s cukrem. Přidala jsem vanilkový extrakt a vejce. Znovu jsem vše dobře promísila. Přidala jsem prosátou mouku, sůl a sodu. Po, tentokrát už ručním, promíchání vzniklo patlavé těsto, k němuž jsem přidala lentilky a znovu zamíchala. Čokoládové kousky jsem nesehnala a na vyzkoušení sušenek se mi zdály lentilky jako vhodná alternativa. Příště už ale určitě budou opravdu "chocolate chip"! Nasekaná čokoláda se mi nejevila jako dostatečná alternativa kvůli vzniku melírovaného vzhledu od drobných úlomků čokolády, jako se stalo Lucii při prvním pečení sušenek.

Takhle to vyšlo akorát
 Z těsta jsem dvěma lžičkami (nemám kleštičky na zmrzlinu jako Stephanie - slyšíš Ježíšku?) vytvarovala bobky velikosti pinpongáče a kladla je na připravené plechy. Snažila jsem se o velké rozestupy, aby se mi sušenky neslily v jednu velkou. Hotové dílo jsem strčila do trouby a se zapnutým horkovzduchem a pekla je cca 15 minut. Během pečení bylo zábavné sledovat, jak se bobky mění v docela pěkná kolečka.

Hotové sušenky skladuji v zavřené potravinové krabičce a i po 2 dnech jsou pořád ve vynikající formě.

Pokud nemáte někdo tip na supermarketově dostupný zdroj čokoládových čoček (chocolate chips), budu asi muset vkročit do Markse a nechat si vypumpovat peněženku - nejspíš nakoupím i něco navíc.

28. srpna 2012

Já rád játra, on rád játra.

Z víkendu mám ještě několik nepublikovaných restů. Přidám tedy opět jeden slaný pokrm, který jsme měli v neděli k obědu. A jako bonus svačinovo-předkrmovou delikatesu, kterou jsem prostě musela otestovat!

Dnes jsou na jídelníčku: Játra na medu, chilli a kardamomu a Játrová paštika


Pokud máte játra rádi, tak vám těmito recepty možná lehce obzvláštním repertoár. Pokud je ovšem nemůžete ani cítit, ani tyto varianty vás pravděpodobně nespasí. Já osobně jsem velká fanynka především kuřecích jater, protože je s nimi snadná manipulace, rychle je připravíte a jsou celkově jemnější.

Recept jater s medem je můj vlastní a paštiku jsem okoukala v nedávném příspěvku crustycorner.

Na medový oběd pro 2 budete potřebovat:
  • 400 g kuřecích jater
  • 2 cibule
  • trocha oleje nebo přepuštěného másla
  • trocha hladké mouky
  • 2 stroužky česneku
  • chilli
  • med
  • kardamom
  • sůl, pepř

Játra jsem očistila, omyla a nechala připravená k použití v misce. Na pánvi jsem rozpálila tuk a osmahla na něm na jemno pokrájenou cibulku. Když začala příjemně tmavnout, přidala jsem játra. Nechala jsem je pořádně zatáhnout ze všech stran. Zaprášila jsem je trochou mouky a nechala jí ještě chvíli osmahnout. Poté jsem obsah pánvičky zalila trochou vody, abych mohla začít dochucovat a získala šťávičku na rýži.

Přidala jsem trochu soli, pepře, cca lžíci medu, lehce chilli (radši přidejte víc později, než abyste to měli nejedlé), utřený česnek a na špičku lžičky kardamomu. Po chvilce povaření jsem sosík ochutnala a doladila podle potřeby. Poprvé od té doby, co tento recept připravuju jsem měla k dispozici kardamom a mile mě překvapil. Docela špatně se shání, ale já jsem si ho objednala společně s vanilkou, o které píšu v dřívějším příspěvku. Mám pocit, že celému pokrmu dodal takovou "orientálnější" chuť. Játra jsem servírovala s jasmínovou rýží.

Na okopírovanou paštiku jsem použila:
  • 400 g kuřecích jater
  • trochu mléka na namočení
  • 100 g přepuštěného másla
  • 100 g másla
  • 100 ml šlehačky
  • portské
  • tymián, rozmarýn
  • chilli paprička
  • sůl, pepř

Játra jsem očistila nechala namočená na chvíli v mléce. V tomto kroku jsem slepě věřila autorce, protože nechápu princip odstraňování hořkosti mlékem. Játra jsem osušila a osmahla je na kousku přepuštěného másla. Připravila jsem si foodprocessor. Dala jsem do něj hotová játra, přidala jsem cca 100 g másla, šlehačku, tymián, rozmarýn, nezanedbatelný objem portského a pokrájenou chilli papričku. Pustila jsem ho postupně až na plné otáčky, aby se všechno pěkně zhomogenizovalo. Byla jsem trochu překvapená, že je výsledná směs docela dost tekutá, ale množství přidaného másla mě přesvědčilo, že bude vše OK. Paštičku jsem ještě dochutila, aby obsahovala opravdu dostatek portského a bylinek, nalila jsem jí do keramických mističek a nechala lehce vytuhnout cca půl hodiny v lednici. Po této době jsem povrch zalila zbytkem přepuštěného másla a nechala důkladně vychladit. 

Autorce bych ráda poděkovala za skvělý tip. Paštiky dostupné v běžných obchodech totiž nejsem schopná pozřít a je dobré vidět, jak to může vypadat, když se to dělá pořádně.

26. srpna 2012

Citron, pomeranč a limeta

Jednou jsem dostala k narozeninám vynikající dort. Kdybych před jeho ochutnáním věděla, že bude citronový, asi bych se do něj v mé tehdejší mladické nevědomosti nepustila. Bylo mi tenkrát právě 18 let a trávila jsem rok ochutnáváním nového a rozšiřováním obzorů. Recept na citronový dort jsem našla před nedávnem na internetu a právě milé vzpomínky mě vybudily k akci.

Dnes jsou na jídelníčku: Citrusové cupcakes


Původní recept na citronový dort jsem našla na Joy of Baking. Pokud jsem to tady ještě neuváděla, tak bych Stephanie ráda vysekla poklonu za její milý, téměř mateřský, přístup a srozumitelné instrukce. 

S vidinou brzkého pečení dalších dezertů jsem se rozhodla vyzkoušet pouze poloviční dávku těsta. Původní recept byl psaný na formu o průměru 23 cm, takže jsem si nebyla jistá, že bych doma našla odpovídající formu na pečení. Uchýlila jsem se tedy k oblíbenému triku a upekla 9 kousků cupcakes, kde jsem si mohla množství volit podle množství těsta zbývajícího v misce.

V pečení z polovičních dávek, ale nejsem dobrá, takže jsem recept opět lehce poupravila tím, že jsem zvládla vydělit dvěma pouze některé suroviny. I tak byl výsledek vcelku chutný. Uvedu tady můj skutečný postup. Kdo by chtěl péct originál, nechť klikne na odkaz na zdrojový recept.

Na cupcakes budete potřebovat:
  • 115 g změklého másla
  • 50 g cukru
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 2 vejce
  • kůra z 1 citronu
  • 130 g hladké mouky
  • 2 lžičky kypřícího prášku
  • špetka soli
  • 60 ml čerstvé citronové šťávy
Co je na obrázku navíc?
Troubu jsem si předehřála na 180 °C. Formu na muffiny jsem vyložila čtverci z pečícího papíru a nechala zatím stranou.

Máslo jsem utřela s cukrem do světlé nadýchanější hmoty. Přidala jsem můj nový kuchařský úlovek - vanilkový extrakt. Tady bych se ráda zastavila a doporučila velice dobrý obchůdek na vlastní kůži otestovaný minulý týden. Nejsem si jistá, jestli můžu vůbec tyhle věci psát, ale tady je odkaz. Objednávala jsem si v úterý různé suroviny asi za 300 Kč, přišly ve čtvrtek a se všemi jsem spokojená. 

Po jednom jsem k máslu přidávala vejce a důkladně je promíchala. Naštěstí byla v receptu poznámka, že bude hmota vypadat zdrcnutě, tak jsem zachovala klid. Do misky jsem prosála mouku, kypřící prášek, sůl a přidala citronovou kůru. Na kůru nekupuju žádné speciální citrony, ale pořádně je vydrhnu v horké vodě s jarem a důkladně opláchnu. Do vaječno máselné hmoty jsem na střídačku vmíchávala suchou směs s citronovou šťávou, až jsem vše spotřebovala. Tento střídavý postup jsem v třených těstech už několikrát viděla a nejsem si úplně jistá, čeho tím jakože docílím. Pokud byste někdo věděli, tak mi to, prosím, sdělte. Nerada dělám něco jen protože proto.


Těsto jsem rozplnila do připravených muffinkových důlků a vyšlo mi akorát na 9 nižších kousků. Pekla jsem je do suché špejle cca 30 minut. Radši si propečenost zkontrolujte sami a mými časy se řiďte jen přibližně. Po vychladnutí jsem se rozhodla, že místo citronové polevy použiju krém, který na svoji chvíli čekal v mrazáku. Připravovala jsem ho když jsme měli od firmy organizovanou akci s názvem "Dortování" a až dosud jsem jiné využití nenašla.

Tenkrát jsem zjistila, že bych měla pod marcipánovou hmotu mít celý dort pomazaný i promazaný máslovým krémem. K tomuto typu cukrářského výrobku jsem ale měla silný odpor a po vygooglování některých receptů jsem měla pocit, že půjdu zvracet. Naštěstí mě zachránila madame Child a její kuchařka Mastering the Art of French Cooking a sekce dorty.

Napíšu vám tedy postup přímo jak je popisován v kuchařce s ingrediencemi uvedenými v bodech, kdy se přidávají.

Nejprve je nutné připravit si pomerančový základ, do kterého lze pro vytvoření tužšího krému možné vešlehat máslo.
  •  84 g másla
  • 200 g cukru
  • 2 vejce
  • 2 žloutky
  • 60 ml čerstvě vymačkaného pomerančového džusu
  • nastrouhaná kůra z 1 pomeranče
Veškeré ingredience jsem dala do misky položené nad hrncem s vodou (parní lázeň). Míchala jsem je za mírného zahřívání metličkou dokud směs nezhoustla na medovitou konzistenci. Tento krok mi ovšem trval kvůli mé hrůze, že vyrobím oslazená míchaná vajíčka šíleně dlouho. Musíte si totiž hlídat teplotu někde kolem 70-75 °C, aby vejce zahustila krém postupně a nezdrcla se vám. Pozn (2. 3. 2013) dneska jsem krém dělala znovu a zjistila jsem, že je možné teplotu nechat za intenzivního míchání pozvolna vystoupat až někam k 85 °C (dle mého nekalibrovaného teploměru) a podstatně rychleji dosáhnete kýženého výsledku.

Po dosažení kýžené konzistence jsem misku přesunula do lázně se studenou vodou, kterou jsem si vytvořila pomocí špuntu a dřezu a vymíchala do studena.

Julia Child uvádí recept na tento krém u dortu, kam dává dovnitř polovinu výše připravované medovité hmoty. Množství vešlehaného másla v podstatě ale závisí na tom, jak moc máslový si krém chcete připravit. Pro celou dávku se množství pohybuje kolem 130 g změklého másla. V misce vhodné na šlehání jsem tedy k vychladlé medovité hmotě postupně přidávala změklé máslo.

Já jsem měla krém až potud připravený předem, ale na cupcakes se mi nechtěl dávat až tak moc máslový, jako jsem ho používala na Dortování. Vyšlehala jsem proto cca 100 ml šlehačky do tak tuha, jak to dnešní šlahačky dovolí. Vedle v misce jsem začala šlehat část rozmrazeného krému. Když byl pěkně rozmíchaný a zpracovaný, přidala jsem po částech vyšlehanou šlehačku a pěkně obé spojila. Naplnila jsem si tímto upgradovaným krémem cukrářský sáček a ozdobila připravené citronové cupcakes.

Abych dostála všem citrusům z názvu, musím napsat, že se o zdobení dortíků významnou měrou zasloužil i Martin. Na vrch každého bobíku z krému mi ukrojil kousek limetky a rázem jsme si mohli připadat jako v cukrárně.

Obě poloviny tohoto receptu jsou velmi dobře použitelné jak, ve zde uvedené kombinaci, tak i samostatně. Kdo měl dosud odpor k máslovým krémům jako já, nechť ochutná tento pomerančový. Když se to s máslem nepřežene, je výsledek překvapivě opravdové chuti.

21. srpna 2012

Mířím vysoko!

Na dnešní odpoledne jsem se těšila už od včerejška. Připravila jsem si pro sebe takovou drobnou výzvu, která nezkušenému oku může připadat lehce primitivní. Já jsem ale během své pekařské kariéry zjistila, že na některé věci budu muset jít vědecky a jinak s nimi nebudu spokojená.

Dnes jsou na jídelníčku: High rise muffins


Když jsem studovala teorii přípravy muffinů, zjistila jsem že se recepty dělí v podstatě na dvě kategorie. V obou případech byly popisovány výtvory, po kterých jsem toužila. Protože jdu do pečení po hlavě, vyzkoušela jsem rovnou obě techniky přípravy. Recepty jsem opsala zde a zde a opět jsem si je lehce poupravila.

Jako první si upečeme Banánové muffiny

Budete na ně potřebovat:
  • 1,5 hrnku hladké mouky
  • 1 lžička sody
  • 1 lžička kypřícího prášku
  • 0,5 lžičky soli
  • 3 velké zralé banány
  • 3/4 hrnku cukru
  • 1 vejce
  • 1/3 hrnku rozpuštěného másla

Troubu jsem rozpálila na 220 °C (ano vskutku tolik). Mouku jsem prosila spolu se sodou a kypřícím práškem do misky. Přidala jsem cukr a sůl. Suché suroviny jsem promísila, aby byla kypřidla rovnoměrně rozprostřená.

Ve druhé misce jsem rozmačkala banány vidličkou. Ve třetí misce jsem rozšlehala vejce a přidala k němu rozpuštěné máslo a banány. Tyto tři suroviny jsem důkladně promíchala a přidala k suchým surovinám. Bude vám připadat, že byste měli přidat alespoň trochu mléka, ale nedělejte to! Kouzlo vyskočených muffinů se totiž údajně skrývá v hustém těstě. Suché i mokré suroviny jsem společně míchala jen krátce a nesnažila jsem se o úplně homogenní těsto. Aktivace lepku prý rovněž kopečkům neprospívá.

Formu na muffiny jsem si vyložila košíčky a naplnila je těstem až téměř k okraji. Tento trik jsem si také přečetla, když jsem pátrala po návodu na pěkný muffin. Celý obsah těsta jsem rozplnila do 9 košíčků. Pokud je vaše rodinka hladová, budete muset dělat několik dávek. Formu jsem vložila do trouby a nechala přibližně 5 minut péct při 220 °C. Po této době jsem pouze otočila knoflíkem a nastavila standardnějších 180 °C. Při snížené teplotě jsem muffinky dopekla dalších cca 20 minut a propečenost po této době vyzkoušela ještě párátkem. Po upečení jsem je nechala i s formou chladnout na mřížce. Protože jsem vzápětí pekla ještě další pokusný recept, vyndala jsem je po chvíli na mřížku volně, abych mohla s formou dál pokračovat.


Druhý pokus dovoloval přimíchat do těsta v podstatě cokoli. Protože jsem chtěla především vyzkoušet základní recept, přidala jsem jen čokoládu a posekané mandle, což nemělo na charakter těsta skoro žádný vliv.

Na čokoládovo-mandlové muffiny budete potřebovat:
  • 3 hrnky hladké mouky
  • 1 lžíce kypřícího prášku
  • 0,5 lžičky sody
  • 0,5 lžičky soli
  • 10 lžič změklého másla (dala jsem cca 200 g)
  • 1 hrnek cukru
  • 2 vejce
  • 1,5 hrnku jogurtu (celý velký Choceňský)
  • 1 lžička citronové kůry
  • 0,5 lžičky mandlového extraktu
  • 100 g čokolády
  • 50 g posekaných mandlí 
 

 Troubu jsem opět otočila na 220 °C. Mouku jsem prosila společně s kypřícím práškem a sodou. Přidala jsem sůl a citronovou kůru a důkladně vše zamíchala.

Máslo jsem chvíli šlehala samotné a poté jsem přidala po částech cukr. Když bylo máslo s cukrem utřené, přidala jsem po jednom vejce a znovu vyšlehala. Nakonec jsem přimíchala jogurt a opět na chvíli pustila šlehač. Přimíchala jsem pro formu trochu mandlového extraktu a přesunula vlhkou hmotu do mísy s moukou a dalšími suchými surovinami. Opět jsem tyto dvě složky spojila pouze omezeným množstvím pohybů lžíce, abych mouku moc nerozdráždila a ona mým výtvorům dovolila stoupat.

Těsto bylo v tomto případě ještě hutnější než u banánových muffinků. Do formy vyložené košíčky jsem dala lžíci těsta a zapíchla do něj kousek čokolády a posypala jí mandlemi. Každý muffinek jsem ještě překryla druhou lžící těsta a celý výtvor vložila do trouby.

Opět jsem prvních 5-10 minut pekla na 220 °C a poté jsem troubu ztlumila na 180 °C. Doba pečení byla srovnatelná s prvním receptem, takže asi tak 25 minut celkem.

Tento druhý recept je sice pracnější a tření másla trvá déle - obzvláště pokud jste si nedali máslo ven z lednice včas. S výsledkem jsem ale spokojenější, protože je těsto možné do kopečku narovnat rovnou a ještě samo pěkně vyskočí. Banánové jsou ale taky hodně dobré na chuť, takže si stejně budete muset oba recepty vyzkoušet sami.


Zwiebelačka

Už mám zase navařeno a napečeno a můžu tím pádem zase něco přidat do mé online kuchařské kroniky. O víkendu jsme měli na podvečer naplánované grilování a rozhodli jsme se, že se tím pádem nebudeme přecpávat dvakrát denně a k obědu bude stačit polévka. První, která mě napadla (asi proto, že jich v repertoáru mnoho nemám - o tom ale psst), byla cibulačka.

Dnes je na jídelníčku: Cibulová polévka


Vařila jsem jí samozřejmě zase od oka, takže si poměry surovin budete muset trochu domyslet. Není na ní ale zaplať pánbůh mnoho zapeklitých momentů, takže bych si troufla tvrdit, že jí zvládnete taky levou zadní.

Na polévku budete potřebovat:
  • máslo (na osmažení cibule)
  • hodně cibule (tipla bych asi tak 5 velkých na litr)
  • trochu hladké mouky
  • vývar (nebo vodu a bujón)
  • trochu dobrého bílého vína (cca 50 ml na litr)
  • provensálské koření
  • muškátový oříšek
  • sůl, pepř
V malém rendlíčku jsem přepustila máslo. Postup ve zkratce je uveden v mém dřívějším příspěvku zde nebo si ho můžete detailně prostudovat u mistra Cuketky. Činila jsem tak z prostého důvodu. Nechtěla jsem, aby se mi máslo během poměrně dlouhého smažení cibule přepálilo.

Cibuli jsem oloupala a nakrájela na půlkolečka. Tato jsem vložila do hrnce, ve kterém jsem zamýšlela polévku i dovařit a zalila jí přepuštěným máslem. Na středním plameni, abych se nemusela moc namáhat, jsem cibulku nechala nejprve poměrně dlouho změknout. Když jsem viděla, že se mi na některých místech chytá, přilila jsem tak 1-2 lžíce vody, které mi pomohly jí zase odvařit a nepřipálit úplně. Ve chvíli, kdy byla cibule už dostatečně měkká, jsem zvýšila plamen a nechala jí za častého míchání pěkně zhnědnout. Celý tento proces mi trval asi tak 30-45 minut. Přesně si to nepamatuju, protože jsem mezitím pracovala na DBs´challenge pro tento měsíc (co to bude se dozvíte příští pondělí).

Když byla cibule hnědá, zaprášila jsem jí hladkou moukou a po chvíli míchání nad plamenem jsem měla jíškový základ polévky. Přilila jsem požadované množství horké vody a přihodila kostku bujónu. Pokud byste měli vývar, tak dejte vývar, protože celodomácí je prostě celodomácí. Když přišla polévka opět k varu, nechala jsem jíšku provařit, abych viděla výslednou hustotu polévky. Když zjistíte, že jste to s vodou nebo vývarem přehnali, můžete přidat buď zvlášť udělanou jíšku nebo tu granulovanou, co mám v záloze já. Tentokrát jsem to s množstvím mouky ale zvládla.

Do vroucí polévky jsem přidala sůl, pepř, provensálské koření a víno. Nechala jsem jí ještě několik minut provařit a ještě jednou ochutnala. Nakonec jsem přidala trochu čerstvě nastrouhaného muškátového oříšku a odstavila. Někde jsem četla, že muškátový oříšek ztrácí varem svoji chuť, takže ho přidávám vždycky všude až nakonec.

Polévku jsem servírovala s opečeným toustem a skleničkou vína použitého do vaření. Milovníci Francie si mohou toast vhodit do polévky a pod grilem zapéct ještě s kouskem sýra.

14. srpna 2012

Pravé Řecko z Kypru

Nejraději píšu o jídle, které jsem připravovala nedávno. Nejlépe však před několika hodinami nebo i minutami. Právě proto, jsem se rozhodla, že nebudu troškařit a přidám dnes rovnou i inspirativní recept na rychlou večeři.

Dnes je na jídelníčku: Grilovaný sýr Halloumi se zeleninovým salátem


Každý, kdo se pohybuje ve městech, kde postavili Lidl si nemohl nevšimnout, že mají poměrně často týdny ve stylu různých zemí. Tento jejich koncept se mi poměrně líbí a pro některé potraviny se i cíleně vypravuji. V rámci Řeckého týdne měli v nabídce sýr Halloumi, který jsem poprvé ochutnávala v rámci cvičení z Technologie mlékárenských výrobků. Nejde o nijak chuťově výrazný sýr, ale jeho charakteristický skřípot v ústech během konzumace mně zaujal natolik, že jsem se k němu chtěla vrátit.

Původně tento sýr pochází z Kypru, ale je rozšířen i v Řecku a na blízkém východě. Moje chytrá encyklopedie sýrů poznamenává, že se vyrábí také v Rumunsku. Během dovolené jsme na něj bohužel nenarazili. Vyrábí se z ovčího ale i kravského mléka - v podstatě z toho, na co výrobce narazí. Uchovává se ve slané syrovátce, což má mimo jiné za následek poměrně silnou slanou chuť. Někdy bývá dochucen specifickým druhem máty, která nemá typickou mentolovou příchuť té klasické, co dáváme do Mojita.

Na rychlou večeři pro dva budete potřebovat:
  • 225 g Halloumi
  • chilli, rozmarýn
  • ledový salát
  • rajčata
  • okurku
  • olivový olej
  • vinný ocet
  • sůl, pepř
  • pečivo
Tento sýr není moc často konzumován v syrovém stavu. Většinou je připravován na grilu nebo na pánvičce. Díky své struktuře si totiž skvěle udrží tvar a nikam vám neodteče.

Sýr jsem nakrájela na plátky. Pomazala jsem je z obou stran olivovým olejem, posypala lehce chilli a rozmarýnem. Rozpálila jsem si toaster s nástavcem na grilování a sýr do něho zavřela. Samozřejmě je možné ho opéct i na rovné pánvičce, jen nebudete mít vygrilované proužky.

Během grilování sýra jsem připravila jednoduchý salát s rajčaty a okurkou. Vedle v misce jsem metličkou smíchala olivový olej, ocet, sůl, pepř a trochu studené vody. Vznikla mi moje první chutná zálivka (vinaigrette), kterou snad všichni přede mnou mnohokrát opěvovali. Opravdu šlo jen o to koupit si dobrý oliváč a dobrý ocet a bylo to tam!

Na talíř jsem naservírovala kousky ogrilovaného sýra, přidala zeleninu a zakapala zálivkou. S celozrnou houskou z pekárny od naproti skvělá pochoutka.

Na závěr vás ale musím varovat. Martin po zkonzumování kousku sýra zkonstatoval, že chuť je sice dobrá, ale není schopen v jídle pokračovat kvůli typickému skřípotu mezi zuby. Prý mu to drásalo nervy jako nehty po tabuli. I kdybyste měli nakonec mít podobné pocity, já za sebe doporučuji ochutnat a nebát se.

Takto vypadal obal


27. července 2012

Máte mrkvovou?

Tento týden se opravdu neodbývám a můžu tím pádem přidávat další a další recepty skoro každý den. Zítra - pokud se pokus vydaří - bude příspěvek zase trochu delší a složitější, takže se dneska nebudu toliko rozepisovat.


Dnes je na jídelníčku: Mrkvová pomazánka a kukuřičný klas

Paní v zelenině měla dneska slušně zazásobený obchod, takže jsem zase pořádně nakoupila. Protože je šikovná prodavačka, koupila jsem krom nektarinek, blum, rajčat, mrkve, česneku a hrušek ještě kukuřičný klas, který mi paní doporučila i s přípravou. Bohužel jsem si nevpomněla vyfotit ho ještě před zpracováním. Vizáž mi totiž připomněla dětská léta, kdy jsme kukuřice kradli na poli a ze šustí vyráběli panenky.

Na večeři pro jednoho:
  • 1 kukuřičný klas
  • kousek másla
  • 1 mrkev
  • tvaroh
  • sůl, pepř
  • citronová šťáva
  • bazalka
  • chléb
Začala jsem od pomazánky. Oloupala a nastrouhala jsem mrkev. Přidala jsem k ní tolik tvarohu, aby se mi spojila dohromady. Podle chuti jsem pomazánku osolila, opepřila a dochutila drobnolistou bazalkou. Na fotce jsou její snítky položené na chlebu. Samozřejmě není problém použít nasekanou bazalku klasickou. Po promíchání jsem pomazánku už jen namazala na připravené krajíčky chleba a mohla jsem začít s kukuřicí.

Kukuřičný klas jsem očistila a odkrojila z něj špičku a patičku. Zabalila jsem ho do potravinářské folie a vložila do mikrovlnné trouby. Příprava trvala asi tak 6 minut na 600W, ale asi bude lepší, pokud si to vyzkoušíte sami. Docela slušně jsem se při testování provařenosti popálila od unikající páry tak pozor! Hotový klas jsem vybalila z folie, potřela kouskem másla a osolila. Aby se mi kukuřice lépe jedla vpíchla jsem do odkrojených boků párátka, za která šla při jídle pěkně držet. Samozřejmě si můžete koupit i takováta napichovátka, která jsou k tomu určená, ale můj styl to, jak už jsem psala někde jinde, není. Improvizace je improvizace.

15. července 2012

Borůvkobraní

Na návštěvě u rodičů jsem mého drahého vzala na exkurzi. Cílem byla jedna z mých nejméně oblíbených destinací dětství - les plný borůvčí. Teď, když už jsem ochotná trochu trpět pro pečení, jsem se tam ráda vrátila. Během hodiny jsme ve dvou nasbírali asi tak 2 litry borůvek, jak byly poctivě obrostlé keříčky a plody velké.

Dnes je na jídelníčku: Piškotový koláč s borůvkami a želatinou


Recept je od mojí mamky, která mi ho poskytla právě proto, že je piškot pevný a nevsakuje se do něho želatina. Nevím přesně, co ze surovin je za těmito vlastnostmi skryto, ale funguje.

Na koláčovou formu o průměru 35 cm budete potřebovat:
  • 2 vejce
  • 150 g polohrubé mouky
  • 120 g cukru
  • 50 g oleje
  • 125 ml mléka
  • 0,5 prášku do pečiva
  • borůvková marmeláda
  • borůvky
  • 500 ml dortového želé

Troubu jsem předehřála na 180 °C. Vymazala a vysypala jsem si koláčovou formu.

Vejce jsem rozdělila a bílky vyšlehala v robotu na sníh. Když byl dostatečně pevný, přesunula jsem obsah mísy misky vedle a stejnou metlou v robotu utřela žloutky s cukrem. Přidala jsem mouku, olej, mléko a prášek do pečiva. Nechala jsem vše promíchat do hladka. Stěrkou jsem opatrně přimíchala sníh a hotové těsto nalila do formy. Pekla jsem cca 30 minut, ale úplně jistá si už nejsem, takže zase do suché špejle.

Vychladlý korpus jsem potřela borůvkovou marmeládou a převrstvila čerstvými borůvkami. Na plotně jsem podle instrukcí na pytlíku rozvařila želé. Po částečném zchladnutí jsem jím zalila ovoce a nechala vytuhnout. Asi jsem ale chladila moc dlouho, protože mi pak bublinky vzniklé mícháním na koláči zatuhly.

Příště bych změnila několik věcí. Použila bych méně želé, aby zůstaly borůvky na povrchu koukat a nebyly úplně "ve skle". Taky jsem dostala od kamarádky super tip takže podmažu ovoce navíc ještě zakysanou smetanou, která koláč trochu více zvláční, což určitě nebude na škodu.

5. července 2012

Polévka dne

Opět tady máme rychlý, snadný a samozřejmě chutný recept. Po návratu z dovolené, kterou jsem zmiňovala v druhém dnešním příspěvku jsme byli natolik upečení z toho vedra tam venku, že jsme neměli chuť večeřet nic těžkého.

Dnes je na jídelníčku: Květáková polévka


Když koupíme květák, většinou ho osmažíme v trojobalu a tím této zelenině zvýšíme kalorickou hodnotu a snížíme její "zdravý efekt". Dnes jsem tedy přistoupila k drobné improvizaci a jala se vařit polévku. Rovnou na začátku vám pyšně sdělím, že jsem za tento nápad a jeho následnou realizaci byla pochválena a tím pádem jsem získala pocit, že bych se s vámi měla o tento primitivní recept podělit.

Na hrnec polévky budete potřebovat:
  • menší květák nebo půlka většího
  • máslo
  • mouka
  • 1 cibule
  • 1,5 kostky bujónu
  • tymián, majoránka, muškátový ořech
  • sůl, pepř
V hrnci jsem na rozpuštěném másle osmahla cibulku do sklovata (jak by řekla mamka) a zasypala trochou mouky. Těžko říci množství, protože to dělám od oka. Cibulovou jíšku jsem ještě chvíli míchala, aby se mouka opekla a chytla barvu. Přidala jsem na malé růžičky rozebraný a omytý květák a dala do varné konvice 1,5 l vody. Když se začala voda vařit, přelila jsem jí do hrnce, a tím výrazně zkrátila dobu přípravy.  Rozmíchala jsem jíšku, přidala bujóny, přiklopila a nechala květák uvařit doměkka.

Když už jsem byla spokojená s uvařeností květáku, dosolila jsem polévku, dochutila bylinkami a nakonec přistrouhala trochu muškátového oříšku. Pokud nemáte rádi kousky, můžete na závěr polévku ještě rozmixovat a dostanete květákový krém. My jsme tentokrát povečeřeli klasiku a ještě zbylo na zítra.

14. června 2012

Třešinka na dortu

V práci se dnes objevil zázrak! Tedy on se tam objevil už jednou minulý týden, ale tentokrát zbylo i pro domácí použití. Domácí třešně od kolegyně mi připadaly jako zjevení z nebe. Ne, že bych nikdy neměla k domácímu přístup, ale v poslední době všechno hodnotím extra pozitivně - tímto děkuji i dalším kolegům za vejce, cukety a jiné suroviny. Dál už vás ale nebudu natahovat a přejdu zpět k věci.

Dnes jsou na jídelníčku: Třešňové cupcakes


Kdesi jsem se dočetla, že velké dorty už jsou "out" a v kurzu jsou cupcakes. Koho by zajímala definice, nechť nahlédne sem. Vzhledem k tomu, že už jsem tyto minidortíky potkala před poměrně dlouhou dobou v zemi jejich původu, nejsem si tím až tak jistá. Spíš mi to připadá jen jako póza českých foodies. Nicméně mi tento módní fakt nezabrání, abych je čas od času upekla a pokochala se tou kýčovitostí "namazaného muffinu".

Na tento recept budete potřebovat:
  • 400 g třešní
  • 30 g cukru
  • 1 lžička mleté skořice
 
  • 250 g hladké mouky
  • 1 lžička kypřícího prášku
  • 1 lžička jedlé sody
  • špetka soli
  • 80 g cukru
  • 2 vejce
  • 120 ml mléka
  • 50 g másla
  • plátky nebo kousky mandlí od oka

  • 250 g Philladelphia creamcheese
  • 20 g másla
  • 1 vanilkový cukr
  • moučkový cukr dle chuti
  • trochu citronové šťávy

Troubu jsem nastavila na 200 °C a začala vypeckovávat třešně. Ty, se kterými už jsem byla hotová jsem rovnou dávala na plech vyložený pečícím papírem. Třešinky jsem posypala cukrem a skořicí a dala péct na 30 minut do trouby. Po upečení jsem snížila teplotu na 180 °C a nechala třešně zchladnout.

Následovala příprava těsta aby trouba dlouho nezahálela. Do mísy jsem rozklepla vejce, přivážila cukr a nechala Kena, aby vyšlehal pěknou pěnu. Přidala jsem rozpuštěné máslo, mléko a sůl. Bez promíchání jsem ihned prosela mouku s kypřícím práškem a sodou. V receptu uváděli, že se pak těsto nesmí příliš namáhat, tak jsem ho nechala zamíchat jen na lehké otáčky a nakonec domíchala stěrkou.

Formu na 12 muffinů mi Martin vyložil košíčky a mohla jsem začít plnit. Do každé jamky jsem dala lžíci těsta a převrstvila pečenými třešněmi a plátky mandlí. Trochu třešní jsem nechala ještě na ozdobu. Znovu jsem všude přidala lžíci těsta a u posledního důlku jsem zjistila, že už mi nezbylo, takže doporučuju mít lepší odhad než já, protože těsta zase až tak mnoho není.

Pekla jsem je na zmiňovaných 180 °C asi tak 30 minut. Po vyndání z trouby jsem je nechala trochu ochladnout a nakonec z formy vyndala a postavila na mřížku, abych je stihla v klidu dodělat ještě dnes.



Krém jsem připravila za pomoci ručního šlehače. V misce jsem utřela těch pár gramů másla, přidala obě Philladelphie a vyšlehala dohladka. Pak jsem přidala vanilkový cukr a trochu moučkového a střídavě ochutnávala a přisypávala cukr až mi hmota začala chutnat. Nakonec jsem krém dochutila troškou citronové šťávy, která mi ke creamcheesu chutná vždycky. Vy se rozhodněte dle svého uvážení. Zdobila jsem cukrářským sáčkem na jedno použití abych si maximálně zjednodušila činnost a pak už jen cvakala spouští a radovala se z fotogeničnosti produktu.

Hotové cupcakes jsem dala do lednice, aby mi krém nestekl a zítra pojedou přímým expresem zpět ke zdroji třešní, abychom je doma nesnědli úplně všechny.

Přeji dobrou chuť.